Elegie - Sebastian Comberti & Miriam Keogh

V hlavě mám betonovou, vysokou a ledovou Zeď, co mý pocity polyká Na naději nečekám, raději tmě přivykám, až v ní rozpoznávám, kdo jsem já Nevnímám hlasy z venku I když mám z ticha strach V divadle, kde hrají můj sen Kulisy zavál prach Do hlavy mý se tma vloupá Hladina stoupá A duše má se v ní utápí Upálené srdce doutná, sténá Uuu uuu V hlave mám betónovú, vysokú a ľadovú Stenu, ktorá city zamyká Prázdnota zapĺňa vnútro čo bývalo nádejou farbené až po okraj Démoni držia ma v reťazoch žiadny hlas sa ma v tom hlučnom tichu nezastal Usínám I když vídám Ve snech místa Kde bys nechtěl být Do hlavy sa mi tma vkráda Myseľ rozkladá Moju dušu zas a znova útápa Dobodané srdce stráda, krváca Uuu uuu Nevnímám hlasy z venku I když mám z ticha strach V divadle, kde hrají můj sen Kulisy zavál prach Dýchám kouř, nic jinýho necítím Mířím hloubš, až na dno se řítím Jsem sám! Už to nezvládám! Usínám I když vídám Ve snech místa Kde bys nechtěl být Do hlavy mý se tma vloupá Hladina stoupá A duše má se v ní utápí Upálené srdce doutná, sténá Uuu uuu Usínám I když vídám Ve snech místa Kde bys nechtěl být